Nástrojem pro dosažení požadovaného výsledku, je samozřejmě motivace. Je to jednoduše to, co nás přiměje to či ono dělat nebo vykonávat. Většina z nás děti donutí k určité činnosti příslibem získání sladkostí nebo hůře dokonce pohrůžkou trestu. Vždyť se dříve se ani jiné alternativy nepoužívali, bráníme se. Zkusme se vymanit ze stereotypu a pojďme se podívat, jak lépe přimět děti třeba k takovému učení.

Tou nejobvyklejší a nejvyužívanější variantou je vnější motivace. Jak už název napovídá působí zvenčí. Jsou to velice oblíbené odměny v různých podobách. Znamená to například když dítěti slíbíte, že něco dostane nebo že ho vezmete na výlet, dovolenou nebo třeba do kina za to, že splní nějaký úkol nebo vytáhne známky na vysvědčení. Je to stejné jako když jste použili tu spásnou větičku: když si uklidíš pokoj, můžeš si vzít čokoládu.
Ve škole to funguje podobným způsobem. Dítěti je vsugerováno, že jedničky jsou žádoucí. Naproti tomu špatné známky a poznámky znamenají, že v něčem selhalo nebo zklamalo. Je tak přímo donuceno pod pohrůžkou nepříjemné odezvy se učit nebo dodržovat určitá pravidla.
Všechno toto patří pod vnější vlivy a ony jsou jimi nuceny k něčemu, co by vlastně bez odměn a represí, dělaly jen nerady. Většina rodičů si myslí, že je to tak správně a jiná cesta ani nemůže existovat, a utěšují se myšlenkou, že oni to také přežili. Je možné se od tohoto zažitého pořádku vůbec oprostit?
Zcela jistě ano. Tím nejlepším řešením je vnitřní motivace. Děti s takovou motivací se o věc zajímají z vlastní vůle, chtějí něco vědět, chtějí to znát, umět něco. Dělají to na základě vnitřních popudů a taková snaha nebo dosažení cíle jim přináší slastné uspokojení, ale i chuť do další činnosti a vědění. Mohou si třeba chtít hezky vyzdobit pokoj, mohou chtít pomoct rodičům s domácími pracemi, aby spolu sdíleli volný čas.

U těch nejmenších je se změnou nejlépe začít už ve věku, kdy jsou zvídaví. Můžeme jim na otázky odpovídat podrobněji, a ne je pouze odkazovat na budoucí školu nebo na někoho jiného s cílem odradit je od dalších otázek. Tak v nich zdravě vypěstujeme chuť po poznání. Protože právě u nich platí známé: čím víc se dozvíš, tím víc chceš vědět.